Nejbližší akce

Kontakt

Provoz zajišťuje:
ITV Public, s.r.o.
Žebětínek 59
612 00 Brno
Czech Republic

Redakce (korespondence):
ITV Public, s.r.o.
Americká 3
120 00 Praha 2

Email:
redakce@bojovesporty.cz
obchod@bojovesporty.cz
INFO

Stručně o Šintó musó rjú
09.04.2011
Oruto

Šintó musó rjú (také Šindó musó rjú) je považována za nejstarší japonskou školu použití hole džó neboli cue (杖) v boji. Jde tedy především o korjú (starou školu) džódžucu.

Školu vytvořil na začátku 17. století Musó Gonnosuke Kacujoši, představitel Tenšin šóden Katori šintó rjú a Kašima džikišin kage rjú, které předtím studoval. Legenda říká, že Musó potom, co zvítězil v mnoha soubojích po celém Japonsku, bojoval i s věhlasným Mijamotem Musašim a byl poražen, když nedokázal překonat jeho křížný blok (džúdžidome). Tento souboj se odehrál v 10. roce období Keičó (1605) pravděpodobně v Akaši, provincii Harima, a Musó v něm použil dřevěnou tyč (bó) nebo velmi dlouhý dřevěný meč (bokken, bokutó).

Zahanbený a nespokojený Musó po této události odešel do chrámu Kamado na vrcholu hory Hóman v provincii Čikuzen (dnes prefektura Fukuoka), kde 37 dní meditoval a prováděl rituály chudoby a odříkání. Poslední noci se mu zjevil chlapec, který řekl: "maruki wo motte suigecu wo šire" (drže hůl, poznej suigecu).

Na základě tohoto tajemného poselství, božského vnuknutí, vytvořil Musó novou zbraň, jednoduchou rovnou hůl, dlouhou 4 šaku, 2 sun a 1 bu (přibližně 128 centimetrů), podstatně kratší než byly v té době používané tyče a jen o málo delší než byl obvyklý meč. Nová zbraň, kratší a tenčí hůl, byla praktičtější než dlouhé bó, umožňovala rychlejší změnu pozic, při střídavém používání obou konců a měla mnoho dalších výhod, které jsou zřetelné při sledování technik této školy. Musó vytvořil pět technik, které jsou v osnovách rjú dodnes, jako tajné učení školy (Hiden gokui nebo také Go Musó no džó).

Musó prý dokázal v odvetném souboji překonat Musašiho kryt, aniž by věhlasného šermíře vážně zranil, a tak prokázal kvality nové zbraně i své. Ve Fukuoce zůstal a dále působil jako učitel klanu Kuroda, kde bylo Šintó musó rjú zachováno jako výhradní umění (oteme waza) klanu až do roku 1872,. Teprve potom bylo povoleno vyučovat mimo jeho území.

Musóovo džódžucu využívá sekací pohyby meče a údery dlouhé hole (ucu), stejně jako bodací akce kopí (cuki) a široké seky naginaty (harai). Cíle jednotlivých technik bývají citlivá místa lidského těla, vitální body (kjúšó), proto je v Šintó musó rjú důležitá nejen rychlost, patřičné načasování a logika technik (ri-ai), ale také přesnost a správné zaměření úderů. Techniky původního džó zasahují, blokují a překonávají pohyby meče, proto je nesmírně důležitá správná vzdálenost (ma-ai), rozhodnost a soustředění síly (kime). Zbraň vytvořená z těžkého, tvrdého dřeva bílého dubu často dokázala přelomit nebo ohnout meče, zatímco meče nemohly tak snadno přeseknout hůl.
V osnovách Šintó musó rjú džó je v současnosti 12 základních technik (kihon), které byly vytvořeny pro snazší pochopení používaných úderů i bloků a 64 kat rozdělených do sedmi skupin, z nichž má každá odlišný charakter, odrážející techniku, zkušenosti i mentální kvality žáka. Každá ze skupin má vlastní rytmus i logiku a jednotlivé katy, které obsahují, se vyučují v předepsaném pořadí (džundžó). Poslední sada pěti "tajných" technik, původních Musóových pohybů bývá předávána pouze žákům, kteří obdrží svitek úplného předání (menkjo kaiden).

K osnovám Šintó musó rjú džó je přiřazeno několik dalších škol, které se vyučují postupně. Přidružené školy (fuzoku budó) jsou Učida rjú tandžó džucu (krátká hůl), Šintó rjú kendžucu (boj s mečem), Iššin rjú kusarigama (srp s řetězem), Ikkaku rjú džutte džucu (železný obušek) a Ittacu rjú hodžódžucu (umění poutání a svazování provazem). Součástí džúndžó je i dodržení pořadí výuky těchto dalších disciplín.

V tradičním Šintó musó rjú jsou udělovány tyto technické stupně - oku iri, šómokuroku, gomokuroku a menkjo kaiden. Pouze držitelé stupně menkjo kaiden mají oprávnění vyučovat a udělovat tradiční svitky stupně dalším studentům. Modernější pojetí počítá i s běžnými stupni kjú a dan, stejně jako s učitelskými certifikáty šoden, čúden a kuden.

Většina technik a kat vznikla v 17. století a v první polovině 18. století, jedná se tedy o kobudó nebo korjú budžucu - staré bojové umění, jehož cílem dnes není jen sebeobrana, ale také přenos tradice a studium určité kultury. Nezastupitelnou roli zde hraje etika a etiketa, stejně jako rozvoj morálních vlastností jedince. V Šintó musó rjú se nepořádají soutěže nebo volné souboje a nebývá představováno na velkých ukázkách bojových umění. Umění se vyučuje v menších skupinách oproti moderním disciplínám šinbudó (gendai budó).

Ve třicátých letech 20. století bylo z technik tradičního džódžucu vytvořeno umění policejní nebo pořádkové hole (keidžó džucu), které je vyučováno dodnes, i když není veřejně přístupné. V šedesátých letech bylo ze základů Šintó musó rjú vytvořeno moderní Z.N.K.R. seitei džó, standardizované sadě 12 kat, které se cvičí po celém světě vedle kendó a iaidó.

V Evropě je patrně nejvýznamnějším představitelem Šintó musó rjú Pascal Krieger (menkjo kaiden). Jeho učiteli byli Takadži Šimizu, Donn F. Draeger, Ičitaro Kuroda, Cunemori Kaminoda a v současnosti je jím Cuneo Nišioka (narozen 1924). Poslední jmenovaný se cvičení věnuje už od roku 1938 a je pravděpodobně nejzkušenějším učitelem Šintó musó rjú současnosti.

V České republice cvičíme Šintó musó rjú od roku 2001. Informace o české skupině spadající pod Evropskou federaci džó najdete na tenshin.cz/smr.

Patrik Orth

zobrazeno: 638 x