Nejbližší akce

Kontakt

Provoz zajišťuje:
ITV Public, s.r.o.
Žebětínek 59
612 00 Brno
Czech Republic

Redakce (korespondence):
ITV Public, s.r.o.
Americká 3
120 00 Praha 2

Email:
redakce@bojovesporty.cz
obchod@bojovesporty.cz
INFO

Andy Hug - modrooký samuraj
29.04.2010
Administrator

Andy Hug - modrooký samuraj
Dnes si připomeneme legendu bojových spotrtů, která se stala vzorem a velkou inspirací pro mnohé z nás.

Andy Hug se narodil 7. září 1964 v malém městečku Wohlen ve Švýcarsku. Protože jeho matka nebyla schopna o něj pečovat, Andy byl dán k adopci. Andy Hug strávil první léta svého života v sirotčinci, až si ho jeho babička vzala do péče. Bylo to odříkání, říkal, právě Andyho domácí situace byla na něj ve škole zdrojem šikany. Až mu Andyho kamarád představil místní oddíl karate (v té době měl 10 let). Začal zvládat lekce karate a tak se už mohl bránit. Andy se rychle stal tak dobrý, že mu Švýcarská federace karate dovolila zápasit na švýcarském šampionátě. Andy turnaj lehce vyhrál!

Andy měl jen 19 let, když poprvé bojoval v Japonsku na třetím světovém mistrovství kyokushin v roce 1983. Andy byl objev a mladý talent a ohromil svět svojí bojovou dovedností a technikou. O 4 roky později se na čtvrtém otevřeném mistrovství kyokushin dostal až do finále, kde lehce porážel velké bojovníky jako Masuda z Japonska a Ademir da Costa z Brazílie - oba prošli nejtvrdší test kyokushin, kumite 100 mužů. Finále 4 světového šampionatu byl zápas dvou technicky nejlepších bojovníků kyokushin v historii vůbec: Matsui a Andy. Andy byl první nejaponský bojovník co byl ve finále světového šampionátu a dnes každý kyokushin karateka a milovníci boje mluvily o velkém finále a o výsledku. Ale nezáleželo na výsledku, Andy otevřel pro evropské a západní bojovníky novou oblast a ukázal světu, že tvrdým tréninkem a opravdovou dovedností se každý může stát šampionem. Pro mnoho lidí byl Andy skutečný vítěz finále a šampion 4 otevřeného mistrovství světa kyokushin. O rok později 17. září 1988 se konal speciální turnaj kyokushin v Sursee ve Švýcarsku. Byl to první mezinárodní super-cup, byl pořádán Švýcarskou asociací karate. V turnaji bojovali závodníci z Japonska, Velké Británie, Holandska, Maďarska, Německa a Španělska. Andy porazil Siegfrieda Elsona z Holandska v semi-finále. Nejvíce vzrušující zápas večera bylo nesporně finále mezi Andy Hugem a Kenji Midorim. Po dvou kolech bylo nastavení, Andy Hug byl prohlášen vítězem duelu i celého turnaje.

V roce 1989 se Andy Hug stal podruhé evropským šampionem kyokushin v těžké váze. Andy byl přední evropský šampion a byl tak populární, že cestoval po různých zemích Evropy jako speciální host, instruktor na Letních kempech kyokushin a učil umění knock-down karate. Než Andy Hug opustil kyokushin karate v roce 1992, bojoval pro Seidokaikan karate, bojoval v K-1 proti nejlepším bojovníkům a největším jménům v historii kyokushin a prohrál jen málo zápasů. I když to bylo více než 8 let co Andy opustil kyokushin karate, je stále pamatován a respektován jako superstar a idol pro mnoho adeptů kyokushin. Stejný rok co Andy Hug opustil kyokushin organizaci, stal se i světovým šampionem v Seido karate. Ve vítězném finále proti Taiei Kimovi rozhodčí rozhodli ve výsledek 5:0 pro Andyho. O rok později v roce 1993 byl Andy opět ve finále v Seido World Cup, v úvodním kole vyhrál na technické KO proti proslulému bojovníku Nobukai Kakudovi, ve finále bojoval proti japonskému šampionovi Masaaki Satakemu. Bylo to finále, které měl Andy pod kontrolou od začátku až do konce! Andy dokonce zasadil Satakemu do obličeje svůj proslulý axe kick tak tvrdě, že Satake padl k zemi. Ale zápas proti národnímu hrdinovi a šampionovi byl vyrovnaný a prohrál zápas a finále na tameshiwari po třetím nastavení, ale získal si srdce japonských lidí a dostal přezdívku samurai s modrýma očima.

V roce 1993 odstartovala Andyho kariéra v K-1. Andy dostal svůj debut v K-1 proti Kiuji Murakamimu, kde Andy vyhrál na TKO v prvním kole, poslal ho k zemi v padesáté sekundě zápasu. Andy Hug se stal superstar z Hokkaido až na Okinawu. Ale to nebyl jen jeho proslulý axe kick, velká síla a jeho úžasná technika, byl to především jeho duch a ohnivost, která mu vysloužila u jeho soupeřů respekt a lásku jeho fanoušků.

Andy strávil poslední léta v Japonsku, ale i když Andy nežil ve Švýcarsku dlouho, byl ve Švýcarsku nejvíce populární sportovec a on svou rodnou zemi miloval. Jednou do roka Andy Hug bojoval na K-1 galavečerech v Zurichu v období od 1995 - 2000. Andy v Zurichu neprohrál jediný zápas, i když se bil s nejlepšími a velkými bojovníky jako dvojnásobný šampion K-1 Peter Aerts, velkolepý Mike Bernando z jižní Afriky, Mikro Filipovič a Stefan Leko. Andy Hug dostal od svých soupeřů jméno "železný muž", protože celé kolo zápasu útočil, kolo za kolem a odmítal se vzdát nebo zpomalit. Od 31. července a začátku srpna 2000 byl Andy doma ve Švýcarsku, aby navštívil svou ženu Ilonu Hug a svého milovaného syna Seya Hug. Andy se necítil 100% zdravý a proto šel do nemocnice na lékařskou prohlídku. Andy si stěžoval na horečky, měl asi 39 incidentů příznaků nemoci, měl velké horečky a těžké krvácení z nosu. Andy se rozhodl navzdory své nemoci a radám doktorů se 14. srpna vrátit do Japonska. Ještě na cestě na letiště měl Andy několik krvácení z nosu, ale Andy byl rozhodnut pro návrat do Japonska, aby se zúčastnil K-1 Grand Prix 2000 ve Fukuoce. Andyho manažer René Ernst se také snažil Andyho přemluvit, aby nejezdil, Andy se však do Švýcarska už nevrátil.

Andy se vrátil do Japonska a o tři dny později se zhroutil a byl vzat do Nipponské fakultní nemocnice na testy. Andyho doktor našel na jeho levé straně krku nádor , měl leukémii. Ihned začalo léčení, včetně chemoterapie. Andy věděl, že jeho nemoc je vážná a tak kontaktoval telefonicky svou ženu a pověděl jí o svém zdravotním stavu. Andy řekl, že se do Švýcarska už nechce vrátit a že zůstane v Japonsku. Andy řekl: "Japonsko je můj domov a zde chci zůstat a bojovat s nemocí". Doktoři daly Andymu varující zprávu a řekly mu, že trpí srdce a oběhový systém má také problémy, že chemoterapie má velkou šanci na úspěch, ale zničí jeho tělo nadobro! Andy měl slzy v očích, když mu to doktoři zprávu oznámily, ale stále byl odevzdán sportu a svým fanouškům tak, že žádal o interview, tak mohl vyprávět o své chorobě lidem, ale skupinou doktorů bylo interview zamítnuto. 21. srpna v 9 hodin navštívil Andyho Huga v nemocnici Kancho Ishii. Podle Kancha Ishii hovořily o K-1 Grand Prix v Yokohamě 20. srpna, kde vyhrál Andyho kamarád Francisco Filho. Andy řekl Ishiimu, že když už umře, chce umřít v Japonsku. 22. srpna byl Andy v dobrém stavu, sledoval televizi a telefonoval. Andy mluvil po telefonu s Ilonou a vyprávěl jí o své hrozné situaci a že stráví své poslední chvíle v Japonsku. Andy si také našel čas, aby napsal dopis fanouškům. Tento dopis se stal poslední zprávou fanouškům před Andyho smrtí. Kancho Ishii také říkal, že poslední věta Andyho Huga, kterou mu řekl bylo : " I´love you"… a Ishii opakoval s jeho slovy: "já vím Andy-san".

Ráno23. srpna měl Andy ztížené dýchání. Později již nemůže dýchat sám a i jeho kondice se zhoršila, Andy je připojen na dýchací přístroj. Začala mu krvácet trávící soustava, krev z očí a konečníku. Andyho stav byl nyní tak krytický,že Ilona Hug letěla prvním letadlem ze Švýcarska do Japonska za Andym.

Ve čtvrtek 24. srpna v 18:21 Andy Hug ve svých 35 letech zemřel. Podle japonské televize se Andyho srdce zastavilo třikrát, ale doktorům se povedlo srdce znovu nahodit, ale Andyho srdce se zastavilo i po čtvrté. Doktoři se dlouho snažily srdce znovu rozběhnout, ale bohužel se nepovedlo, Andy Hug ve spánku zemřel. Slavný holandský bojovník K-1 Peter Aerts byl také v Nipponské nemocnici, byl na léčení poraněných zad. Peter Aerts se zhroutil a brečel víc jak dvě hodiny, když se dozvěděl, že Andy odešel. Peter Aerts byl pozván k živému interview do národní televize jen hodinu po tom, co Andy zemřel a zde slíbil světu, že bude bojovat pro Andyho. Ve stejný čas byla zpráva o Andyho smrti vysílána ve všech zpravodajských pořadech a rádiích, živě na televizi NHK news 10, Sports MAX, Fuji TV, News Japan a TV Asahi. Zpráva o Andyho smrti proběhla celým světem.

Pohřeb a rozloučení se konalo v chrámu Yoshifuku 27. srpna v Tokiu. Více než 12.500 lidí byli vzdát mistru K-1 Andy Hugovi poslední uznání a soustrast. Květiny od mnoha fanoušků začali dávat venku na speciální oltář. Andyho žena Ilona Hug měla proslov pro Andyho a pro 800 speciálně pozvaných hostů na obřad. Pozváni na obřad byli rodina a Andyho přátelé, Švýcarský prezident, Mr. K-1 Ishii, Kancho Matsui, Kenji Midori, Hajime Kazami, Masuda, Nicholas Pettas, Francisco Filho a dokonce velký zápasník sumo, grand šampion v Japonsku. Lidé byli zdrceni když Francisco Filho, Nicholas Pettas, Nobuaki Kakuda, Susaki a další vybraní bojovníci vzali Andyho rakev a oficialní kruh hlasatelů K-1 vyvolali : "V červených trenýrkách,180 cm vysoký, 97,7 kg vážící, bývalí K-1 Grand Prix šampion, Ann Deeeeee Hu-uuug",to byla finální cesta šampiona. Ve stejný čas poslouchali píseň "We will rock you" od skupiny Queen.