Nejbližší akce

Kontakt

Provoz zajišťuje:
ITV Public, s.r.o.
Žebětínek 59
612 00 Brno
Czech Republic

Redakce (korespondence):
ITV Public, s.r.o.
Americká 3
120 00 Praha 2


Email:
redakce@bojovesporty.cz
obchod@bojovesporty.cz
INFO

Videoreportáž o Tchaj-ťi
26.01.2011
Administrator

Má cesta Tchaj-ťi
Nika Nováková
Tchaj-ti čchüan
Se cvičením bojového umění tchaj-ti čchüan (dále jen tchaj-ti) jsem se seznámila na počátku devadesátých let. V této době bylo v naší zemi tchaj-ti téměř neznámé. Už jenom pouhé vyslovení jeho názvu vyvolalo u tazatele, zajímajícího se o to, co vlastně cvičím, vždy stejnou reakci. „Cože to děláš?“ ptal se dotyčný. „Tajtičuan“ odpověděla jsem. „Cože?“ nerozuměl. „Tajti čuan“ odpověděla jsem znovu a dodala pro vysvětlení, že se jedná o tradiční bojové umění pocházející z Číny.
Dnes je již situace zcela jiná. Tchaj-ti v průběhu let rychle získalo na populárnosti a oblibě mezi mnoha lidmi. Učitelů-mistrů se vyrojilo jako hub po dešti a vzniklo mnoho škol a organizací. Nemusím asi zdůrazňovat, že jejich kvalita může být různá, podle hloubky, intenzity a délky studia toho kterého učitele.
 
Jak jsem již v úvodu psala, moje cesta ke cvičení tchaj-ti začala na počátku devadesátých let. Tehdy jsme se skupinou nadšenců cvičili doslova podle příručky. Neměli jsme přímého učitele-mistra, ale statečně jsme skládali sestavu podle publikace, u které už dnes neznám ani autora. Vím jen, že jsme začínali se sestavou 24 forem stylu jang a cvičili jsem s chutí a nadšením. Museli jsme asi působit bizardně na obyvatele žižkovského dvorku, kde jsme se při jednom z našich soustředění v průběhu týdne zjevovali kolem páté hodiny ranní a ještě pohrouženi do tmy jsme pomalými pohyby cvičili sestavu. V jiné dny jsme se pravidelně scházeli na Vyšehradě.
Velký zlom ve cvičení pro mne nastal v roce 1992. Na pozvání svého švagra, pana Víta Vojty, našeho předního českého sinologa, přicestoval z Číny do Prahy pan Song Shengli, který se stal mým prvním a nejvýraznějším učitelem-mistrem.
Vyučovací lekce začaly nenápadně. Vzhledem k tomu, že většina z nás, kteří jsme měli to štěstí a stali se žáky pana Songa, jsme buď  studovali  nebo pracovali, scházeli jsme se několikrát do týdne odpoledne a k tomu jednou týdně  ráno. Ráno znamenalo vstávat kolem páté a vyrazit na šestou hodinu na Vyšehrad. A za jakéhokoli počasí. Toto vstávání se stalo už samo o sobě zajímavou zkouškou. Na začátku byly lekce plné nadšených cvičenců, postupně však zůstávali jen ti nejodhodlanější a nejpilnější. Pamatuji si lekci, která probíhala za husté vánice. Nebylo vidět na krok a sešli jsme se jen ve třech. Takovéto hodiny jsem měla nejraději. Ještě více jsem si libovala, když jsme se s mistrem sešli pouze sami dva. Nestávalo se to často, ale přeci, párkrát, zejména v zimních měsících, ano. To jsem pak měla učitele jen sama pro sebe. Nemusím snad příliš zdůrazňovat, že jsem k učiteli získala hluboký vztah plný úcty a lásky. A jistě jsem nebyla sama. Řada z nás, jeho žáků, k němu cítila totéž. Byl totiž nejen vynikající učitel, ale také laskavý člověk.
Bohužel, působení pana Songa v Čechách mělo své hranice a on se po nějaké době vrátil zpět do Číny. Od té doby jsem jej již nikdy neviděla, ale vždy jsem prosila jeho sestru, paní Feng-yün Song, aby jej, při své cestě do rodné Číny, pozdravila a vyřídila mu, že ještě stále cvičím.
 
Další učitelkou, u které jsem studovala tchaj-ti čchüan byla právě paní Feng-yün Song Vojtová, bohemistka, zpěvačka, pedagožka, režisérka. Paní Song mě postupem času zasvětila nejen do tajů tohoto bojového umění, ale také, po mém studiu na konzervatoři J. Ježka, do základů umění pekingské opery, integrující složky herectví, zpěvu a pohybu. Měla jsem tu čest být přizvána do několika projektů, zejména divadelních, kde jsem vystupovala po jejím boku (Marné tázání nebes, režie J. A. Pitínský, M. Butterfly, režie J. Seydler, Lunární festival, režie F. Song). Také k této ženě jsem získala hluboký profesní i lidský vztah, který nadále trvá.
 
V průběhu mých učednických let u paní F. Song jsem si také poprvé troufla na vlastní lektorskou praxi, která mi byla mou učitelkou dovolena. Stále však byly nezbytné praktické konzultace, aby technika-forma zůstala co nejčistší, co nejpřesnější. Každý učitel vtiskne svému cvičení osobitost, principy by však měly zůstat zachovány.
U paní F. Song jsem se „vyučila“ především stylu jang, konkrétně 24 a 88 forem a cvičení s mečem.
Dalším mým učitelem se stal pan Vít Vojta, kterého jsem již zmiňovala výše.
Přední český sinolog a manžel paní F. Song. byl mým učitelem stylu Čchen, který jsem později podle možností rozvíjela u mistra Čchen Siao-Wanga, hlavy nejstarší větve tchaj-ti čchüan.
 
Po více než deseti letech lektorské praxe (soukromé školy, sokol Vinohrady pod záštitou pana Hladíka, studio Dance perfect, sokolovna Střelecký ostrov, World Class fitness, konzervatoř J. Ježka) se nyní věnuji především soukromé výuce.
 
Tchaj-ti čchüan  mě naučilo především trpělivosti, pokoře a úctě k Učiteli.
Trpělivosti proto, že jedině neustálou praxí a cvičením lze dosáhnout pokroku.
Pokoře proto, že vím, že budu-li cvičit jakkoli dlouho, nikdy nedosáhnu dokonalosti, protože tento proces zdokonalování je nekonečný.
Úctě k učiteli proto, protože  jsem měla štěstí na kvalitní učitele po stránce řemeslné i lidské. Díky této vzájemné úctě mohl vzniknout kvalitní vztah učitel-žák.

autor: Nika Nováková
zobrazeno: 2563 x

Video



Diskuze

diskuze

Online Chat

Příští online chat se koná 30.12.2010 v 17:00 hod.
na téma: stretching
svátek má  
dnes je  

Inzerce