Mistr Zhai Hongyin vypsal termíny jarních kurzů v Praze, které budou zahájeny
21. února 2012. Kurzy jsou stejně jako v minulém semestru rozděleny na tři celky, dochází však k určitým změnám v rozvrhu a obsahu jednotlivých kurzů.
KDYŽ NEJDE O ŽIVOT...
„Lidé nemají v Evropě takový pocit reálného nebezpečí, takže mají dojem, že bojová umění nemají praktický význam. Evropané berou bojová umění spíše jako sport. Jenže když se tréninku bojových umění nevěnuje dostatečné úsilí, nelze pochopit, oč tam vlastně jde. Z pohledu „sportu“ řada sestav, řada pohybů nedává vlastně smysl,“ říká mistr Zhai v rozhovoru, který jsme vedli na začátku letošního léta během jednoho z jeho pražských seminářů.
Po pádu železné opony pronikla mezi jinými do České republiky také nová do té doby málo známá bojová umění, mezi které patřilo také tai-ji-quan. Spolu s novými styly se začali objevovat také noví učitelé – mistři. Ne vždy však oslovení „mistr“ zaručovalo kvalitu výuky. Přitom kvalita učitele má vedle žákovy píle přímý vliv na pokroky ve cvičení.
Škola mistra Zhai Hong Yin
Zhai Hong Yin se narodil v roce 1935. Základy bojových umění mu nejprve předával jeho dědeček. Poté se učil u tří významných mistrů severního shaolinu. V roce 1963 se setkal s taoistickým mistrem z Wudangu, pod jehož vedením studoval taiji a bagua.
Tchaj-ti čchüan – tradiční čínské bojové umění, v dnešní době praktikované zvláště pro jeho zdravotní aspekty. Cvičí jej jednotlivci v podobě sestav, které charakterizují plynulé, na sebe navazující formy, volně přecházející jedna v druhou. Podle stylu je více či méně zdůrazněna dynamika pohybu.
Tchaj-ti čchüan má příznivý vliv nejen na pohybový aparát člověka, ale také přirozeným způsobem odstraňuje stres a podporuje jeho fyzickou i psychickou odolnost. Přirozeným způsobem pěstuje také etickou stránku bytí.
ilustrační foto:
zdroj google.com
Má cesta Tchaj-ťi
Nika Nováková
Tchaj-ti čchüan
Se cvičením bojového umění tchaj-ti čchüan (dále jen tchaj-ti) jsem se seznámila na počátku devadesátých let. V této době bylo v naší zemi tchaj-ti téměř neznámé. Už jenom pouhé vyslovení jeho názvu vyvolalo u tazatele, zajímajícího se o to, co vlastně cvičím, vždy stejnou reakci. „Cože to děláš?“ ptal se dotyčný. „Tajtičuan“ odpověděla jsem. „Cože?“ nerozuměl. „Tajti čuan“ odpověděla jsem znovu a dodala pro vysvětlení, že se jedná o tradiční bojové umění pocházející z Číny.
